Média jsou plná zpráv o ptačí chřipce a čtenář, posluchač nebo televizní divák je zahlcován počty ohnisek této nemoci a také množstvím utracených ptáků a zničených vajec, která jdou do desetitisíců. Napětí se zvyšuje šířením strachu mezi chovateli i vzbuzováním zájmu třeba mezi návštěvníky zoologických zahrad. Odhlédneme-li od různých mediálních zkratek a nepřesností, jedná se o vážný veterinární problém, jehož řešení je v kompetenci státní správy. Pojďme se na toto infekční onemocnění podívat podrobněji.

Hejno labutí velkých a kachen divokých © Jiří Bohdal

Známá internetová encyklopedie Wikipedie mluví o ptačí chřipce jako o onemocnění ptáků, které je způsobované chřipkovými viry typu A. Toto onemocnění nazývané odborně aviární influenza, nebo také dříve klasický ptačí mor, postihuje především ptactvo a jen výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců včetně člověka. Mezi mutacemi virového původce se objevuje rovněž tzv. vysoce patogenní ptačí chřipka (angl. zkratka HPAI - Highly Pathogenic Avian Influenza). Virus ptačí chřipky byl poprvé, jako ptačí mor, identifikován už v roce 1878 v Itálii. Epidemie, které zasáhly ve 20. století hlavně Severní Ameriku, Evropu, Austrálii a Asii, si vyžádaly likvidaci milionů jedinců chovného ptactva. Nejsledovanějším a tím pádem i nejznámějším virem ptačí chřipky je H5N1, a to pro jeho schopnost rychlého šíření mezi ptáky a vysokou úmrtnost opeřenců.

Přirozeně se virus ptačí chřipky udržuje v populaci divokých kachen, případně u jiných divoce žijících ptáků a u prasat. Ne vždy má přitom u napadnutého jedince nějaké projevy, někdy trpí jen mírnějšími infekcemi dýchacích cest nebo mají ptáci menší snášku vajec. Agresivní smrtelné formy nemoci byly původně popisovány právě jako klasický mor drůbeže. Některé kmeny virů jsou smrtelné pro určitý ptačí druh, zatímco u jiných je onemocnění bez pozorovaných příznaků.

Drop velký © Jiří Bohdal

První výskyt viru ptačí chřipky v chovu byl na území Česka zaznamenán v roce 2007 na okrese Ústí nad Orlicí. Při letošní epidemii kmenu H5 jsou ohniska již ve většině našich krajů (ke dni 15.2. 2017 bylo potvrzeno 29 ohnisek). Ovšem nákaza se šíří také v okolních státech. Veterinární opatření v postižených oblastech spočívají především v zákazu a omezení přesunu chovaných ptáků, pozastavení výstav zvířat, očkování zdravých jedinců, hubení chovného ptactva a likvidaci násadových vajec podezřelých z nákazy, ale i dezinfekci chovů, kterou lze použít pouze v období bez mrazů.

Pokud je zjištěno ohnisko nákazy, přistoupí se k veterinárním opatřením v místě dotčeného chovu (usmrcení ptáků a likvidace vajec) a vyhlásí se 3km ochranné pásmo a 10km pásmo dozoru. V ochranném pásmu se provede soupis všech ptáků držených v zajetí a umístí se zde nepropustné kontejnery pro případné další uhynulé ptáky. Zároveň jsou zakázány přesuny drůbeže a výstavy. Chovatelé musí své chovy nadále vést jako uzavřené, to znamená, že musí být důsledně zamezen kontakt s volně žijícími ptáky přemístěním jedinců do budov a zajištěním větracích otvorů sítěmi proti vniknutí drobných pěvců. Jsou také povinni sledovat zdravotní stav a úhyny ptáků, a tyto pak hlásit příslušné krajské veterinární správě. V dozorovém pásmu jsou opatření obdobná (více o veterinárních opatřeních na oficiálních stránkách).

Koroptev polní © Jiří Bohdal

Situace v domácích drobných chovech a v komerčních velkochovech drůbeže je vážná. Nyní vyvstává důležitost základních veterinárních opatření dokonce i v chovech, ve kterých je třeba jen 7 slepic a 3 kachny. Virus ptačí chřipky přetrvává v populaci volně žijících ptáků, zejména vodních (kachny, labutě, volavky aj.). Domácí drůbež s volným výběhem u vodních ploch s nimi samozřejmě přichází do kontaktu. Stejně ale jsou ohroženi i někteří volně žijící polní ptáci, včetně hrabavých, kteří se s nimi potkávají v zemědělské krajině na polích a loukách kolem vodních ploch a vodních toků. Riziko onemocnění zvyšuje oslabený imunitní systém polních ptáků vlivem nadměrné chemizace v zemědělství. Právě chemické přípravky a jejich rezidua, společně s posledními mírnými zimami, které umožnily přežít i oslabeným vodním ptákům s virem ptačí chřipky v těle, mohou být důležitým faktorem, kterému se věnuje jen málo pozornosti.

Co stále chybí, je důsledná osvěta mezi veřejností, která přikrmuje volně žijící ptáky na soukromých pozemcích, na veřejných prostranstvích nebo u řek a vodních ploch, a uměle tak vytváří místa, kde se koncentruje mnoho jedinců několika ptačích druhů. Podobně myslivci dávají krmivo do zásypů, které jsou nyní z hlediska epidemiologického rovněž potenciálně rizikovým místem.

Jak se tedy mají kvůli omezení šíření ptačí chřipky chovat kromě chovatelů i myslivci a veřejnost přikrmující volně žijící ptáky? To v médiích nezaznívá. Stejně jako jsou nedostatečně šířeny informace o příčinách vzniku nákazy v dosud vyhlášených ohniscích. Právě tyto informace jsou ale klíčové pro pochopení rozvoje epidemie a přijmutí opravdu účinných opatření na potlačení ptačí chřipky.

Petr REJZEK

statutární zástupce projektu