Predátoři koroptve polní
V krajině vystavené intenzivní zemědělské činnosti je přežívání koroptve polní (Perdix perdix) bez pomoci člověka nemožné. Tato pomoc se musí vztahovat také na kontrolu početnosti jejích predátorů nebo jiných metod zmírnění predačního tlaku. Problém má dvě podoby. Jednak místní malou populaci koroptve polní může postupně zlikvidovat jediný predátor (třeba liška, kuna nebo tchoř, zvláště při péči o vlastní mláďata), a pak také je v mnoha polních honitbách problémem celkově vysoká početnost predátorů (např. prase divoké nebo poblíž lidských sídel kuna skalní). Důležitý je fakt, že vytvářením podmínek pro přežívání koroptví často vznikají v zemědělské krajině tzv. ekologické pasti, které fungují jako prostřený stůl pro predátory. Tomu se nevyhneme, a tak je problematika predace naprosto klíčová. Mezi predátory koroptve polní patří:
Draví ptáci
V této skupině jsou pro koroptve vzhledem k taktice lovu, volbě kořisti a hustotě výskytu rozhodujícími predátory jestřáb lesní (Accipiter gentilis), a to především v zimním období, a moták pochop (Circus aeruginosus), na jaře a v létě. Diskutovaným druhem je také káně lesní (Buteo buteo), celoročně, nebo káně rousná (Buteo lagopus), v zimě. Málo početné druhy orlů a sokolů nepředstavují zásadní nebezpečí. Stejně tak malé druhy dravců koroptev neohrožují nebo se jí zcela jako potenciální kořisti vyhýbají (poštolka obecná, krahujec obecný, ostříž lesní).
Sovy
Ze sov, které by pro koroptev mohly představovat riziko predace, lze uvažovat o výrovi velkém (Bubo bubo) a puštíkovi obecném (Strix aluco). Výr dokáže ulovit kořist do velikosti zajíce, tetřeva nebo srnčete. V potravě lze najít i poštolky, jestřáby nebo puštíky. Ovšem jeho nejčastějším úlovkem jsou ježci, kteří jsou aktivní v noci a vynikají svým hlasitým chováním. Potrava puštíka obecného je rovněž značně pestrá. Uloví snadno nejen myšici nebo hraboše, ale i sysla, křečka, veverku, netopýry, plazy, obojživelníky nebo hmyz. Troufne si také na krahujce, kalouse, holuba nebo třeba sojku.
Krkavcovití ptáci
V 80. letech 20. století bylo vzácné setkat se v zemědělské krajině se skupinkou strak (Pica pica) nebo dokonce se sojkou (Garrulus glandarius) či s vránami (Corvus cornix, Corvus corone). Setkat se s krkavcem (Corvus corax) pak bylo na celém území dnešního Česka prakticky nemožné. Dnes jsou tito ptáci velmi hojní nejen v polích, ale i intravilánech měst a vesnic. Pro populaci koroptve polní můžou v některých místech znamenat zcela zásadní predátory. Jsou také jedním z klíčových faktorů pro přežívání menších druhů pěvců žijících v blízkosti člověka.
Liška obecná
Liška (Vulpes vulpes) je tradičním predátorem tzv. drobné polní zvěře, kam kromě zajíce a bažanta patří také koroptev. Její dnešní silná populace je výsledkem očkování proti vzteklině, absence přirozených predátorů (především rys ostrovid) a zčásti možná i nedostatku času nebo jiných priorit řady myslivců.
Prase divoké
Mezi nebezpečné predátory pro drobnou zvěř patří, jistě k překvapení mnohých, také prase divoké (Sus scrofa). Jedná se o všežravce s vysokou mobilitou (i desítky km za noc), velkou žravostí a citlivým čichem. Vajíčka bažantů i koroptve jsou pro něj neodolatelnou pochoutkou. Údajně zabije i v hnízdě sedící koroptví samičku. Vysoké stavy prasat dnes způsobují obrovské škody nejen v myslivosti, ale také v zemědělství.
Domácí psi a kočky
Kromě houbařů, chalupářů a pivařů jsme také národem milovníků psů a koček. Enormní počet těchto zvířat nám pomáhá držet se na evropské špičce, bohužel. Volně venčení bytoví psi (Canis lupus familiaris) možná nedecimují koroptve tak, jako jiní predátoři, ale pokud je v zimním období častěji vyplaší, nezbývá jim dost energie pro vytvoření tepla a přežití chladných nocí nebo dnů s nedostatkem potravy. Pro nejrůznější ptáky však mnohem větší nebezpečí představují toulavé kočky (Felis silvestris catus). Kočka domácí, která vidí ve tmě, dokáže lovit i spící ptáky. Navíc se člověkem krmená naučila lovit často jen z pouhé zábavy, čímž za jednu noc podle britských ornitologů zabije násobně více ptáků, než kolik jich dokáže sežrat.
Naše lasicovité šelmy
Mezi naše původní lasicovité šelmy, které můžou mít častěji koroptev za potravu, patří jezevec lesní (Meles meles), kuna skalní (Martes foina), tchoř stepní (Mustela eversmannii) nebo lasice hranostaj (Mustela erminea).
Ježci
Na našem území žije ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus roumanicus). O jejich skutečném vlivu na snůšky ptáků hnízdících na zemi mnoho nevíme, a proto by si predační chování ježků zasloužilo cílený výzkum.
Nepůvodní šelmy
Již běžnými a také pro koroptev nebezpečnými druhy u nás jsou norek americký (Neovison vison), mýval severní (Procyon lotor) a psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). V souvislosti se změnami klimatu i posilováním populací v okolních zemích lze u nás očekávat výskyt i dalších druhů predátorů. Naše evropské druhy však nemají tak expanzivně rostoucí populaci jako druhy zavlečené z jiných světadílů. Je v zájmu dnešní ochrany přírody i myslivosti tyto druhy důsledně potlačovat.
Už jen z pouhé znalosti potravní strategie a rozmnožování dravých ptáků a sov nás možná napadne, že prioritně bychom se měli zaměřit na nastupující nepůvodní šelmy, toulavé kočky a volně pobíhající psy, dále na prokazatelně přemnožené divočáky a lišky. Větší vědecké poznání s praktickým dopadem ještě potřebuje problematika vzestupu krkavcovitých ptáků. Pozornosti by neměly ujít ani naše lasicovité šelmy a jejich mimořádná přizpůsobivost v člověkem intenzivně využívaném prostředí. Málo toho víme o predačním významu ježků při hnízdění polních ptáků. Pozorný čtenář si jistě všimnul, že právě ježci jsou patrně hlavním zdrojem potravy výra velkého. Nebo že puštík a jestřáb loví i krkavcovité ptáky. Byla by tedy chyba myslet si, že vystřílením a vychytáním vrcholových predátorů se populace koroptve polní ochrání. Cožpak vystřílení rysa ostrovida zlepšilo podmínky pro rozmnožování zvěře? Vždyť to způsobilo obrovské namnožení lišek. Přitom rys dokázal držet pod kontrolou vzteklinu lišek, i bez plošného a nákladného očkování. Inu, není radno necitlivě zasahovat do přírodní rovnováhy. Zkušený myslivec však koná jak na základě poznání přírodních zákonitostí, tak na základě pokory ke všemu živému. Z tohoto pohledu by (legální) odstřel predátora měl být tím posledním řešením, pokud selžou šetrnější metody (vytváření krytu pro koroptve, zimní komorování hejnek, repelenty, plašení, odchyt).
Tento článek si neklade nárok na úplnost či odbornou bezchybnost a je pouhým základem pro slušnou a věcnou diskusi. V žádném případě nesmí být argumentem pro pronásledování divoce žijících zvířat. Máte-li jakýkoli postřeh ohledně predace koroptve polní, budeme rádi, pokud se o vaše zkušenosti podělíte. Prostor máte v komentářích pod tímto článkem. Jestliže máte k tématu důležité poznatky, které nechcete zveřejňovat, můžete nám je s důvěrou poslat mailem (viz kontakty). Děkujeme!
Petr REJZEK
NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA z.s.
Komentáře
Přehled komentářů
Je pravda že stavy predátorů jsou vyšší než v minulém století jak početně tak druhově. Ale bez životního prostředí vhodného pro koroptve nemá koroptev šanci, podívejte se jak vypadala česká krajina v 50 letech minulého století viz, Letecké snímkování 1955. To byl jeden biopás jak tomu dnes říkáme celá republika . To býval ráj drobné zvěře. Bohužel to už se pravděpodobně nikdy nevrátí :-(
Co se stane?
(Martin Hanke, 28. 1. 2015 21:50)Co se stane, když se nám podaří zvednout stavy Koroptve na třeba čtyřnásobek. Podle mě, se zvedne i populace jejich predátorů. Bude pak možné bez regulace predátorů stavy koroptví udržet. Vysoké stavy Koroptví v první polovině 20. století byly dány zemědělským využíváním krajiny, ale také nekompromisním odlovem všech jejich predátorů. Podle mě, se částečné regulaci všech predátorů Koroptve do budoucna nevyhneme. Čím dříve si to přiznáme, tím lépe pro Koroptve.
Re: Co se stane?
(H. Hnojil, 22. 9. 2015 22:43)
Bohužel se mi stále potvrzuje, co je hlavním a prakticky jediným cílem takzvané myslivosti: mít co nejvíc živých terčů, do kterých se může střílet. Ať už je to užitková zvěř, nebo takzvaně "škodná". S ochranou přírody jako celku to nemá nic společného. Pokud by někomu záleželo na přírodě, tak by především zlepšoval prostředí a měl by mít zájem na likvidaci pouze člověkem zavlečených nepůvodních invazních druhů. Jak je ale vidět, tak o to zrovna moc zájem není. Radši likvidujete původní, které sem odjakživa patří. A patří sem v takových počtech, na kterých se udrží přirozenými autoregulačními procesy. Ostatně byste měli vědět, že jejich lovem je nelze příliš snížit. Spíše se jím zvýší rozmnožovací schopnosti, takže výsledek je pak ještě horší.
Vypouštět další a další uměle odchované koroptve do zcela zničeného prostředí a kompenzování toho likvidací něčeho jiného, to je skutečně nesmyslná a zbytečně nákladná činnost. Všechno tohle mi připomíná něco jako sypání peněz venku na chodník a střílení do okolo procházejících lidí, kteří se po nich ohlédnou. Především by se mělo nejdříve zlepšit prostředí tak, aby v něm mohly žít koroptve zcela samovolně a bez zásahů do nich i do jejich přirozených predátorů. Tak to fungovalo odjakživa před vznikem člověka, a ač to někdo není schopen pochopit, může to fungovat i dále. Na čemsi jako fotbalové hřiště a výběh pro psy apod. bez jediného úkrytu to ale pochopitelně nepůjde, ani kdybyste tam sypali valníky nových koroptví. To by si taky měli lidi uvědomit, o co jim vlastně jde. Pokud jen o velkochov užitkové zvěře, tak to mohou provádět ve zcela uzavřené voliéře a netřeba tím zatěžovat prostředí a ničit jeho rovnováhu. A pokud si někdo myslí, že ji umí vyrovnat bouchačkou, tak to neumí. Tím se jen zvýší napětí a labilita celého stavu na obou stranách.
Mimochodem ta stále propagovaná "katastrofální" čísla se objevují výhradně ze zdrojů mysliveckých, ale v těch skutečně vědeckých s předpokladem nezaujatosti je něco úplně jiného. Až na pár výjimek se žádná exploze nekoná. Jediná prokazatelná věc je neustálé ničení a zmenšování přirozeného prostředí. Regulovat by potřeboval především "někdo" jiný.
Re: Re: Co se stane?
(J. Galečka, 17. 10. 2015 9:48)Zcela souhlasím s panem Hnojilem. Nejdůležitější a zcela zásadní je komplexní ochrana přirozeného prostředí, kde dochází k samoregulaci druhů, respektive k obnově takového prostředí. Naše krajina a příroda to zoufale potřebuje.
Re: Re: Co se stane?
(Petr Rejzek - Projekt ČIŘIKÁNÍ, 17. 10. 2015 19:47)
Pro pana Hnojila: Dobrý den, moje zkušenost je jiná. V rámci Projektu ČIŘIKÁNÍ spolupracují ochránci přírody a ornitologové s myslivci, zemědělci i místní samosprávou. Místo předsudků vůči myslivcům pracujeme s jejich zkušenostmi a postřehy z jejich pozorování přírody. Přiznejme si, že průměrný myslivec tráví více času v konkrétním koutu přírody než kdokoli z nás. Má tedy dost napozorováno. Jistě, jako jsou i mezi ochránci přírody a ornitology hlasití extremističtí podivíni, tak i mezi myslivci jsou výjimky, kteří by asi vážně nejradši stříleli po všem živém, jak jste uvedl. Vymazat tisíc let historie české myslivosti mi ale přijde hodně pošetilé, ačkoli se o to někteří extrémisté snaží. Snad je to jen důsledkem naprostého nepochopení významu myslivosti. Stejně jako mnozí nadávají na zemědělce a jejich těžkou techniku a používání chemie, tak přece není možné tvrdit, že zemědělství tu nemá své místo. To bychom pak mohli říct o každé profesi. Někdo je přesvědčen, že nepotřebujeme lékaře, protože berou práci lidovým léčitelům... A tak bychom mohli v absurdnosti pokračovat.
My tedy stav krajiny měníme k lepšímu a spolupracují na tom s námi i myslivci. Ovšem pokud chceme pomoci koroptvi polní přežít 21. století, musíme řešit jak opatření krajinářská, tak zemědělská i myslivecká. Do toho patří také třeba tlumení přemnožených divočáků, ať se nám to dvěma líbí nebo ne. Sám jsem opatrný před širokým tlumením různých druhů predátorů. Zaměřit se musíme na ty klíčové - ale až ruku v ruce se zlepšováním krajiny a posilováním divoké populace koroptve záchranným odchovem. Ostatně když se začtete do našeho webu, toto všechno tam naleznete. Napište nám prosím o své práci a zkušenostech se zlepšováním stavu krajiny - co máme dělat podle Vás jinak? Děkuji za Váš zájem o koroptev polní.
Re: Co se stane?
(Petr Rejzek - Projekt ČIŘIKÁNÍ, 17. 10. 2015 19:21)Dobrý den, koroptev se podaří zachránit před úplným vyhynutím pouze, pokud se všeobecně zlepší stav zemědělské krajiny (zvýšení ekologické stability a biodiverzity). Pak budou mít predátoři také více jiné potravy a tlak na koroptve nebude tak velký. Zároveň se zvýší možnost úkrytů, ale i úspěšnost vyvádění mláďat. Velké ztráty pak mohou být pokryty velkým přírůstkem, jako tomu bylo dřív. Je to přirozené - koroptev je prostě pro řadu predátorů důležitá kořist. Problematika je ale mnohem širší, a tak např. při odchovu koroptví pro účely vypouštění do volné přírody musí být více posilováno jejich přirozené antipredační chování. Děkuji za Váš zájem o koroptev.
co se stane
(stanislav, 3. 1. 2024 20:56)