Konipas luční (Motacilla flava) patříval mezi běžné polní ptáky. Nepříznivé změny v zemědělské krajině mu však sebraly domov, kde mohl bezpečně hnízdit a shánět vhodnou potravu. Proto dnes v Česku žije jen několik set párů těchto žlutozelených zpívajících "citrónků".

Konipas luční je podobný rovněž žlutému konipasovi horskému, kterého ale najdeme na březích tekoucích vod a ne v otevřené zemědělské krajině. Konipas luční má k tomu zelená záda, nikoli šedá. Dalším příbuzným je konipas bílý, taktéž obyvatel venkova, který je zbarvením bílo šedo černý.

Zimoviště má konipas luční v daleké subsaharské Africe, tedy v oblasti pod Saharou až po jižní cíp tohoto kontinentu. S globální klimatickou změnou je zde méně dešťů a zimující ptáci různých hmyzožravých druhů hladoví. S nedostatečnými tukovými zásobami potom nejsou schopni zvládnout cestu domů.

Poslední léta jsme vzácně konipasy luční pozorovali na vinicích u Čejče na Hodonínsku. Byla radost vidět dva nebo tři jedince. Jiná situace byla v Dolním Rakousku nedaleko Mikulova, kde jsme mohli pozorovat i kolem 15 jedinců v poměrně malém krajinném prostoru. Tady se ještě konipasům lučním a dalším polním ptákům daří. Může za to šetrnější zemědělské hospodaření.

Každé pole je rozděleno na desítky malých políček a na nich se střídá kolem 5-10 plodin (různé obiloviny, olejniny, okopaniny, jeteloviny). Technika je omezena na malé traktory a hodně práce je ruční. Pestrost plodin, oživená půda a pečlivé zásahy hospodáře umožňují výrazně snížit používání chemických postřiků. Výsledkem je produkce zdravých plodin, ekologicky stabilní krajina a biodiverzita, jaká na našich polích v Česku nemá obdoby. 

Petr Rejzek

NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA z.s.