Zemědělci využívají ekologická opatření na orné půdě jen na minimálních výměrách, nebo vůbec. Přitom pro řadu opatření jsou pro zemědělce připraveny dotace a všechny druhy opatření pomáhají k lepšímu a udržitelnějšímu hospodaření v krajině. Výsledkem je úrodnější a živá půda, snížení nákladů na chemické prostředky, zlepšení zasakování vody pro tvorbu podzemních zásob a prevenci povodní, snížení vodní a větrné eroze půdy, optimalizace klimatické funkce krajiny, zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny od ohroženého hmyzu přes vzácné polní ptáky až po úživnější a zdravější krajinu pro zvěř. Zároveň se zvyšují možnosti rekreace obyvatel zvýšením estetické hodnoty krajiny a zlepšením její prostupnosti přes pestřejší i četnější krajinné struktury.

Co může být důvodem, proč se stále nedaří zemědělskou krajinu obnovit? Snad stereotypy v myšlení, snaha maximálně využit obří zemědělskou techniku, která si s naší českou krajinou nemůže rozumět, nebo nedostatečná důslednost při kontrole povinné protierozní ochrany? Nebo za tím stojí pořád nedostatečná informovanost českého zákazníka, jaké výrobky a kteří výrobci naší krajině (ne)prospívají?

Každý z nás může krajině pomoci, každý jinak a přece důležitým způsobem. To nejmenší je požadovat po vlastnících zemědělských pozemků, jako jsou malé vesnice i velká města, aby na svých pozemcích nařídili zemědělcům ekologická opatření realizovat. Může jít třeba o ponechání strniště přes zimu, zasetí meziplodiny nebo založení biopásu pro podporu hmyzu, polních ptáků i zvěře.

Nejefektivnější by ale bylo rozčlenění každého velkého lánu na řadu menších pruhových polí se střídáním několika plodin. Inspiraci najdeme jen pár kroků za našimi hranicemi, v Dolním Rakousku. Tam může být zemědělec naplněný štěstím při pohledu na krajinu, kterou spoluvytváří, protože na jeho malebných polích se v úzkých pruzích střídá mák s pšenicí, ranými bramborami, vojtěškou, řepkou i kukuřicí, svazenkou nebo třeba s hrachem, dýněmi a řepou. Jednotlivé menší bloky polí pak jsou lemovány četnými polními cestami a dlouhými řadami větrolamů, které slouží také jako zdroj palivového dřeva a nektaru pro včely. Běžné jsou i ponechané mokřady a rákosiny, aby rovněž obojživelníci se měli kde rozmnožovat a mohli se podílet na biologické ochraně plodin. Všude létají čmeláci a motýli, zpívají polní ptáci a poskakují zajíci. Taková krajina by opět mohla být i u nás.

Společně uděláme pro krajinu víc... ►►► ZAPOJÍM SE A POMŮŽU

Petr Rejzek

NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA z.s.