Orebice horská / Kuropta horská

Orebice horská / Kuropta horská / Rock Partridge

(Alectoris graeca)

Vzhled

Tvarem těla připomíná orebice horská (Alectoris graeca) naši koroptev polní. Je ale větší (kolem 700 g). Pro určování je důležitý čistě bílý, ostře černě ohraničený podbradek. Podobně jako jiné orebice má červený zobák, červený lem oka a cihlově červené nohy. Na křídlech jsou v bílém podkladu příčné, spíše černé pruhy. Celkově je šedá (hlava, krk, hřbet a prsa) až světle hnědá (břicho a kostřec). Stejně jako koroptve mají také orebice rudohnědý okraj ocasu. Samice mají stejné zbarvení jako samci.

Foto © Zdeněk Tunka (www.birdphoto.cz)

Potrava

V potravě je zastoupen především hmyz a jeho larvy, jiní drobní bezobratlí živočichové, semena, bobule a zelené části rostlin.

Rozmnožování

V období hnízdění žijí orebice v párech. Hnízdí na skalnatých alpínských svazích, tedy až nad horní hranicí lesa. Někdy také níže na pasekách a mezi roztroušenými stromy. Hnízdění probíhá v nadmořské výšce 1000 až 2000 m, nejčastěji mezi trsy trávy nebo mezi nízkými keři. Chladným severním svahům se vyhýbá. Samice si hnízdní důlek vystýlá částmi rostlin. Vajíčka jsou béžově žlutá s drobnými hnědými tečkami. Na snůšce (8-15 vajec) sedí 25 až 26 dní. Kuřata vodí oba rodiče.

Chování

Orebice horská obývá skalnatá místa obyčejně od 1500 do 2700 m n. m., kde velmi rychle a obratně běhá po svazích. Je to stálý druh, který mimo hnízdění žije pospolitě v hejnkách, která jsou tvořena i více rodinami (podobně jako u koroptve). Je velmi ostražitá a v nebezpečí rychle prchá. Létá jen výjimečně, spíš v nouzi, nízko nad zemí s rychlými údery křídel a plachtěním s nataženými křídly. Nejčastěji se prozradí hlasem. Když se cítí ohrožena, běží prudce do strmého kopce a pak se z vrcholu snáší dolů do údolí. Při běhu se ozývá ostrým čiřikavým hlasem a varuje tak další orebice v okolí před nebezpečím.

Foto © Zdeněk Tunka (www.birdphoto.cz)

Hlas

Teritoriální volání představuje obvykle nepravidelný sled krátkých hrdelních velmi tvrdých tónů, občas přerušovaných rychlým kvokavým zvukem. Přepis by zněl asi takto „či-ček-či-ček-čí-čí-čí-ček“, ovšem v různých variacích. Nahrávku jejího hlasu si můžete pustit na webu Švýcarského ornitologického institutu.

Rozšíření

Orebice horská se vyskytuje v horských oblastech až do výše 4000 m n. m. Původní rozšíření je v rámci jižní a jihovýchodní Evropy, konkrétně v Alpách (ve Švýcarsku v jižní polovině) a v některých ostatních italských pohořích vč. výskytu na Sicílii. Větší část areálu rozšíření zaujímají pohoří na celém Balkáně (země bývalé Jugoslávie, Albánie a Řecko). U nás byly orebice pokusně vysazovány. Bez větších úspěchů.