Křepelka polní / Prepelica poľná / Coturnix coturnix
Pozoruhodný je tento ptačí druh především tím, že jako jediný z evropských hrabavých ptáků patří mezi migranty. K přezimování odlétají evropské křepelky přes Francii a Španělsko nebo přes Itálii do Afriky.
Vzhled
Křepelka je přibližně velikosti kosa (16–18 cm). Hmotnost 52–128 g. Tělo je drobné, zavalité s krátkým ocáskem a s krátkým krkem. Zbarvení je béžově hnědé s tmavohnědou kresbou shora. Svrchu a na bocích má úzké bělavé proužky. Křídla mají na rozdíl od jiných hrabavých ptáků nápadně dlouhá. Slepička se liší od kohoutka chybějící černou skvrnou na hrdle.
Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
Rozmnožování
Na našem území hnízdí do nadmořské výšky 950 m. Hnízdo si dělá na zemi v podobě hlubšího dolíku vystlaného stébly. Ve snůšce je obvykle 9–12 hnědožlutých a hnědě skvrnitých vajíček. Samička je sama zahřívá 17–20 dní. Sameček se o snůšku a následně o mláďata nestará a, jako u většiny hrabavých, žije často s několika slepičkami. Malá křepelátka se povětšinou líhnou v červnu a sotva oschnou, už začínají běhat a zobat. Velmi brzy, asi od 19. dne stáří se naučí létat. Ve stáří jednoho měsíce se od matky osamostatňují a drží se v hejnkách, někdy s ní ale zůstávají až do odletu na jih. Křepelky hnízdí i opakovaně.
Potrava
Křepelky se živí sběrem hmyzu a semen plevelů. Mláďata od prvního dne po vylíhnutí sama hledají potravu s pomocí matky. Lapají především drobný hmyz a jeho larvy, uštipují zelené lístky rostlin. Později obohacují stravu o větší hmyz a semena, jako staří ptáci.
Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
Pohyb a migrace
Na hnízdištích (zejména v obilninách a vojtěšce) se zdržuje výhradně v porostech, z nichž jen vzácně vychází. Přeletuje výjimečně a rychle při tom pohybuje křídly. Je velmi plachá a spíš ji uslyšíme než uvidíme. Občas vzlétne nad porost i během dne. Při vyplašení dravcem rychle odlétá nízko nad zemí s přímou dráhou letu. Náhle pak opět zapadne do porostu.
Křepelka polní je náš jediný migrující hrabavý pták. Při migracích do Afriky (a zpátky) překonávají křepelky Středozemní moře, což je na hrabavého ptáka až neuvěřitelný výkon. Zimují pak v severní Africe a jižně od Sahary v oblasti Sahelu. Ze zimovišť se k nám vrací na přelomu dubna a května, zpátky na jih odlétá od srpna do října.
Hlas
Zejména v noci se z polí ozývá známý hlas kohoutků, lidově přepisovaný jako „pět peněz“ (přepisem také „huť - huťhuť“).
Hlas křepelčího kohoutka si můžete přehrát na webu Švýcarského ornitologického institutu.
Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
Prostředí
Křepelka je typický pták původních stepí a polní krajiny. V ČR se nejčastěji vyskytuje v obilninách (i v mladé kukuřici), v jetelině a vojtěšce. Najdeme ji také na loukách s řidším porostem a na horských travnatých stráních. Při migracích se během nocí objeví i ve městech (třeba na plochých střechách). Zjistit ji můžeme na hnízdištích zejména v ranních, večerních a nočních hodinách podle hlasu.
Populace v ČR
Křepelka se u nás vyskytuje od května do září. Hnízdí po celém území, zejména v nižších polohách. Byla však zjištěna i na hřebeni Krkonoš a Hrubého Jeseníku. V letech 2001–2003 byla celková početnost odhadnuta na 5 000–10 000 párů. Početnost se značně snížila a meziročně značně kolísá. Důležitým faktorem ovlivňujícím naši populaci je přežívání na zimovištích a odstřel během tahu zejména ve Středomoří. Stejně jako koroptev, i křepelku decimuje intenzivní průmyslové zemědělství, které nerespektuje ekologické vazby v kulturní krajině. Poměrně vysoká je také úmrtnost způsobená prosklenými fasádami budov a drátěné překážky v krajině. Křepelka polní patří v ČR mezi zvláště chráněné druhy v kategorii "silně ohrožený".
Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
Výskyt ve světě
Křepelka polní je v několika poddruzích rozšířena od Kanárských ostrovů přes Afriku, Evropu a Přední Asii až k jezeru Bajkal a zasahuje i do severozápadní Indie a do Číny. Najdeme ji i na Madagaskaru a Mauritiu. V Himaláji její výskyt zasahuje do výšky 2 500 m n. m., na Kavkazu do 2 000 m n. m. Křepelky z evropských hnízdišť zimují v Africe. Na omezených menších územích teplých oblastí Afriky, jižní Evropy a Přední Asie je stálá. Neobývá lesní oblasti a v evropském areálu leží mimo rozšíření druhu Skandinávie.
Nejpočetnější evropské populace najdeme ve Španělsku, Francii, Polsku, Rumunsku a na Ukrajině.
LITERATURA
Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001 – 2003 (K. Šťastný, V. Bejček, K. Hudec, 2006)
Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky (J. Cepák, P. Klvaňa, J. Škopek, L. Schröpfer, M. Jelínek, D. Hořák, J. Formánek, J. Zárybnický, 2008)
Atlas ptáků České a Slovenské republiky (K. Hudec, ilustrace J. Dungel, 2001)
Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů (P. Pecina, ilustrace A. Čepická, 1987)
Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu (K. Mullarney, L. Svensson, D. Zetterström, P. J. Grant, 1999, překlad 2004)
Z ptačí říše (J. Spirhanzl Duriš, ilustrace K. Hísek, aktualizace M. Nevrlý, 1987)
Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví (J. Felix, ilustrace D. Černá, 1980)
Petr Rejzek
statutární zástupce projektu
