Dobrý den,
jmenuji se Karel Šimek z jihlaska a chtěl bych k článku pana Hudce.
To, že se mění naše krajina je, a nic se c tím nedá dělat. Košile bližší kabátu. To, že ubylo koroptví a nejen jich ( poštolka, dřemlík, ostříž, krahujec,ťuhýk, křepelka ...) si myslím, že není jen důsledkem změny tvorby krajiny, ale i přístupem ke všem a ke koroptvi jako takové. Je mi 56 let a na koroptve jsem jako kluk ještě střílel. Dnes bych ji rád viděl. V době kdy ještě byli, jsme se o ně starali. Dnes nám koroptev nic materiálního ani propagačního hlediska nepřinese, tak ji necháváme stranou s tím, že prostě nejsou a nic už pro to neděláme a nic se stím nedá dělat. Jsem myslivec a vidím, že nová generace myslivců se s nulovým stavem koroptví vyrovnává jako s neměnným stavem, a víc je zajímají divočáci, tech je dost a dají se lovit. Nevím? a myslým . že bych v jejich letech nebyl jiný. Z toho vyplývá, že je jen na nás " více si pamatujících" odbornících a nadšencích, aby jsme pomohli koroptvi a udrželi ji v krajině, protože neznám levnější " herbicid" a krásnější ráno, když čirykají. Šimek

Pokusy o umělé odchovy s vypouštěním do volné krajiny se dělaly až do konce 60. let. Marně, v krajině se neudržely.