ÚVOD

Napříč jeho druhovému názvu není chřástal polní (Crex crex) typickým druhem polí. To je také důvod, proč chybí v našem seznamu polních ptáků, o které se opírá metodika výzkumu agroekosystémů. Přesto mu věnujeme pozornost, neboť je vázán na zemědělskou půdu v podobě trvalých travních porostů, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách.

VZHLED A PROSTŘEDÍ

Chřástal polní je o něco menší než koroptev. Ve zbarvení dominuje šedá na hlavě a krku, hnědá a černá na hřbetě, bílá na břiše a kaštanově hnědá na křídlech. Zobák je růžový, nohy bělavé. Oproti koroptvi působí velmi štíhlým dojmem. Hlasově se chřástal ozývá hlavně v noci, krátce někdy i přes den. Typický hlas chřástala polního si můžete přehrát ZDE.

Chřástal polní obývá vysokostébelné travinné porosty v nížinných oblastech, ale na našem území byl intezivním pícninářským hospodařením vytlačen do vyšších nadmořských výšek (do 800 m n. m.). Na podhorských a horských loukách s pozdější sečí má totiž optimální podmínky v období rozmnožování. Tady také nachází dostatek potravy v podobě nejrůznějších bezobratlých živočichů, které sbírá při procházení travního porostu.

Chřástal polní © Petr Šaj (www.birdphoto.cz)

ROZŠÍŘENÍ A MIGRACE

Chřástal polní je rozšířen v mírném pásu Eurasie – od Irska až po Bajkal. Chybí v oblasti kolem Středozemního moře. Hlavní část populace je v Rusku. Patří mezi dálkové migranty, jejichž zimoviště se nachází v rovníkové a jižní Africe. Z evropských hnízdišť začínají chřástali odlétat již v srpnu. Většina chřástalů se do Česka vrací v květnu. Velikost české populace se odhaduje na 1 500 až 1 700 párů.

OHROŽENÍ A OCHRANA

Chřástal polní je zvláště chráněným druhem živočicha v kategorii silně ohrožený (vyhláška č. 395/1992 Sb.). V rámci Evropské unie je zařazen do Přílohy I Směrnice o ptácích a je předmětem ochrany v několika našich ptačích oblastech. Jeho celková populace za poslední století značně poklesla, a to vlivem úbytku biotopů a intenzifikací travního hospodaření i pastvy dobytka. Naopak na lokalitách s trvalými travními porosty (louky, pastviny), kde je posunuta první seč nebo je zde extenzivní pastva dobytka, je místy zaznamenán nárůst či obnova místní chřástalí populace. Přechodně mohlo dojít k nárůstu populace i na neobhospodařovaných nebo developersky zajímavých pozemcích. Statistiky o české populaci mohlo pak zkreslit zpřístupnění vojenských prostorů v 90. letech 20. století, kde byli chřástali nově „objeveni“.

Základním opatřením k ochraně druhu je ruční kosení nebo citlivé strojní sečení luk s výskytem chřástala polního. Plocha by neměla být nikdy posečena rychle, naráz a od okraje ke středu. Naopak pomalý pojezd techniky, sečení na etapy a ponechání některých ploch k dosečení až v druhé polovině srpna chřástalům pomůže bezpečně vyhnízdit i podruhé. Některé šetrné postupy jsou podporovány také zemědělskými dotacemi v rámci tzv. agroenvironmentálních opatření. Aktuální informace lze získat na Státním zemědělském intervenčním fondu.

Mnohé ze života chřástala polního nám dosud zůstává utajeno, a proto je předmětem dalšího výzkumu. O zkušenostech s ním nám můžete napsat.

LITERATURA

Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001 – 2003 (K. Šťastný, V. Bejček, K. Hudec, 2006)

Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky (J. Cepák, P. Klvaňa, J. Škopek, L. Schröpfer a kol., 2008)

Atlas ptáků České a Slovenské republiky (K. Hudec, J. Dungel, 2001)

Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu (K. Mullarney, L. Svensson, D. Zetterström, P. J. Grant, 1999, překlad 2004)

Petr REJZEK

statutární zástupce projektu