(Článek z časopisu Ochrana přírody)

Úbytek ptáků vázaných na zemědělskou krajinu odráží desetiletí mohutných změn v její struktuře a způsobu obhospodařování. Nejvýraznější pokles je zaznamenán u široce rozšířených a běžných druhů ptáků, jejichž ochrana byla dlouhou dobu zcela opomíjena. Došlo k tak razantnímu ústupu jejich početnosti, že dříve hojní ptáci naší krajiny museli být zařazeni na červené seznamy ohrožených druhů. Jak se mohli dříve tak běžní ptáci dostat během několika desetiletí na pokraj vyhynutí? Jsme připraveni převzít odpovědnost za jejich záchranu, či budeme pasivními svědky jejich vymizení?

Sýček obecný s mláďaty © Jiří Bohdal

Typickým zástupcem, na kterém si můžeme popsat tento úbytek, je sýček obecný (Athene noctua). Jakožto obyvatel zemědělské krajiny a okolí lidských sídel byl ještě na začátku minulého století sýček druhem široce rozšířeným a byl uváděn jako naše nejběžnější sova s velikostí populace čítající několik tisíc až desítek tisíc párů. Zemědělská krajina charakteristická svou mozaikovitostí a heterogenní strukturou byla formována tradičním maloplošným extenzivním hospodařením. V pulzujícím, živém intravilánu obcí byly velmi rozšířené obecní pastviny a nevelké luční porosty s různou intenzitou pastvy a kosení. Jednotlivá sídla byla spojena silniční sítí s nízkou hustotou provozu, která byla lemována alejemi ovocných stromů, ale i javorů, platanů, lip, topolů a jírovců a v nivních oblastech byly často přítomny také staré hlavaté vrby. Právě staré stromy s dutinami sloužily sýčkům jako ideální místo pro hnízdění a vyvádění mladých a pastviny obývané početným a druhově bohatým společenstvem různého hmyzu – od kobylek až po brouky vázané na trus – poskytovaly sýčkům potravu. Takový styl hospodaření vyhovoval velkému počtu bezobratlých i obratlovců a vytvářel ideální podmínky nejen pro sýčky, ale i pro další ptáky obývající stejnou niku, například chocholouše nebo kavky. ... Celý článek od autorů Moniky Chrenkové a Martina Šálka naleznete na tomto odkazu v časopisu Ochrana přírody.