Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) - drobný kontrastně zbarvený hmyzožravý pěvec. Samec s černou hlavou a bílým polovičním obojkem. Jeho domovem je ve střední Evropě otevřená kulturní krajina s lemy polních cest, s mezemi a ruderálními plochami nebo třeba pastviny a vřesoviště. Zimuje v severní Africe a na Arabském poloostrově. U nás často vysedává na bodláku, pelyňku, keři nebo na nějakém kůlu. Odtud samec také kontroluje a zpěvem obhajuje teritorium, nebo slétá za potravou. Samička méně kontrastně zbarvená. Jeho hlasový projev si můžete přehrát zde.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 2 500-5 000 párů.

 Foto © Jakub Stančo

Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - příbuzný předchozího druhu a podobný, ale ne tak kontrastně zbarvený. Typická kresba hlavy s nadočním proužkem. Prostředí a způsob života také velmi podobné. Častěji na vlhčích otevřených stanovištích, třeba na podmáčených pastvinách. Zimuje však jižněji v Africe. Jeho zpěv naleznete tady.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 15 000-30 000 párů.

 Foto © Petr Šaj

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) - velmi nápadný druh bahňáka o velikosti holuba. Oproti bílé kontrastní černá přechází v barevných odstínech do pestrých kovových odlesků. Nápadná chocholka na hlavě. Obě pohlaví podobně zbarvená (samička má v černé hrudi příměs bílé a kratší chocholku). Kromě přirozeného prostředí v podobě pobřežních podmáčených biotopů a mokřadů s trsy trav, obývá dnes hojně pole (oraniště a plochy s mladou kukuřicí, obilninami nebo i brambořiště). Hnízdí často přímo na těchto intenzivně obdělávaných plochách, což značně zvyšuje mortalitu mláďat. Člověka, ale i kolem letícího dravce nebo jen velké druhy jako čápa, se snaží od hnízdní kolonie odlákat většinou 1-3 čejky dorážením a velmi typickým hlasovým projevem. Čejky zimují povětšinou v oblasti Středozemního moře.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 7 000-10 000 párů.

 Foto © Rostislav Stach

Chocholouš obecný (Galerida cristata) - v 80. letech 20. století ještě poměrně hojný pták potkávaný třeba v městských alejích. Dnes jsou chocholouši spíš raritou. Jejich úbytek můžeme přisuzovat více faktorům, ale je možné, že skutečná příčina nám stále uniká. Je to pták přibližně velikosti kosa. Zbarvením připomíná příbuzného skřivana polního, ale má výraznější chocholku a delší zobák. Obývá otevřenou polní krajinu, průmyslové oblasti, nádraží, humna a intravilány vesnic i centra měst. Jeho zpěv si můžete poslechnout zde. Chocholouši jsou u nás stálí hnízdící ptáci.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 500-1 000 párů.  

 Foto © Jiří Bohdal

Zkušenosti našich terénních ornitologů doplněny o další zdroje:

• Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001 – 2003 (K. Šťastný, V. Bejček, K. Hudec, 2006)

• Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu (K. Mullarney, L. Svensson, D. Zetterström, P. J. Grant, 1999, překlad 2004)

Dále doporučujeme rubriku Polní ptáci a Výzkum.

Budeme pokračovat (1/4) ...