Projekt ČIŘIKÁNÍ - Polní ptáci - Polní ptáci

Polní ptáci - část 2.

Postupně vám představujeme všechny druhy polních ptáků, které sledujeme v rámci výzkumu agroekosystémů. Tady jsou další z nich.

Konipas bílý (Motacilla alba) - štíhlý, kontrastně černobíle zbarvený pěvec. Výrazná černá náprsenka a hrdlo. Samička nemá tak výrazně černý podbradek a černou přilbičku (samec až na krk a ostře ohraničená). Má rád otevřenou kulturní krajinu, ale i blízkost lidských domů a jiných staveb, které nápaditě využívá k hnízdění. V severských zemích obývá i mokřady (okolí jezer a rašeliniště) a řídké světlé lesíky. Většina konipasů zimuje v severní Africe a v oblasti Arabského poloostrova. Malá část konipasů zimuje v Česku. Potravu sbírá s oblibou na holých místech - na polních cestách, v nízké či řídké trávě nebo kolem vysychajících kaluží. Přitom hbitě potřásá ocáskem (lidový název "třasořitka"). Hlasový projev konipase bílého si můžete přehrát zde.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 90 000-180 000 párů.

Foto © Jan Ševčík

Konipas luční (Motacilla flava) - velikostně jako předchozí druh. Výrazně žluté břicho a hrdlo, od zobáku až po ocas. Šedá hlavička a olivově zelená záda. Samička je jen méně barevně výrazná. Lze jej zaměnit s konipasem horským (Motacilla cinerea), který ovšem obývá zpravidla jiné prostředí podél vodních toků, u bystřin v horách i v podhůří, v říčních kaňonech nebo u velkých řek poblíž vodních děl. Konipas horský má však černé hrdlo a zeshora je šedý. Konipas luční vyhledává spíše otevřená vlhčí stanoviště v podobě zaplavovaných luk, podmáčených pastvin nebo třeba rákosin na polích. Zimuje jižněji v Africe. Hnízdí na zemi někde v trsu trávy. Jeho hlasový projev si můžete přehrát zde.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 800-1 600 párů.

Foto © Zdeněk Tunka

Konopka obecná (Carduelis cannabina) - samci mají výraznou červenou náprsenku a červené čelo, přičemž červená může přecházet až do tmavě růžové. K tomu mají skvrnitě hnědé břicho, celistvě hnědá záda a šedou hlavu. Samička je celkově málo výrazná a nemá červené peří. K hnízdění v kulturní krajině vyhledává konopka husté keře, liány pnoucí se na stavbách, zahrady nebo sady. Na horách má v oblibě pastviny s jalovci. Partnery v páru často uvidíme pospolu. Konopky jsou většinou stálé a přes zimu tedy u nás zůstávají. Jejich hlas si můžete přehrát zde.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 60 000-120 000 párů.

Foto © Luděk Boucný

Koroptev polní (Perdix perdix) - stepní hrabavý pták s převažující šedou a hnědou barvou (výraznější hnědé pruhy na bocích). Samci mají na břiše velkou tmavě hnědou podkovu a jasně oranžovou hlavu. Koroptve jsou stálé a jejich teritoria mají max. několik čtverečních kilometrů. Zimu přečkávají v hejnkách, která jsou tvořena jednou i více rodinami (dospělí a odrostlá kuřata). V předjaří na přelomu února a března pak dochází k tzv. rozštipování hejnek, kdy se tvoří hnízdní páry. V této době začínají samci v ranních a večerních hodinách hlasitě čiřikat (teritoriální volání). Tyto hlasové projevy vydrží kohoutkům až do léta. Koroptve žijí v přísné monogamii, což je u hrabavých spíš výjimkou. Proto můžeme v hnízdní době na základě hlasových projevů samců vypozorovat jen úplné páry nebo nespárované kohoutky. Věrnost koroptví k malému teritoriu dokládá také to, že je můžeme pozorovat v pravidelný čas na témže místě. Čehož využíváme v monitoringu. Čiřikání koroptvích kohoutků si můžete poslechnout zde. Podrobněji o koroptvi polní pojednáváme tady.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 11 000-22 000 párů.