Projekt ČIŘIKÁNÍ - Polní ptáci - Polní ptáci

Polní ptáci - část 3.

Křepelka polní (Coturnix coturnix) – tělo tohoto drobného kura je zavalité s krátkým ocáskem a s krátkým krkem. Zbarvení je béžově hnědé s tmavohnědou kresbou shora. Svrchu a na bocích má úzké bělavé proužky. Křídla mají křepelky na rozdíl od jiných hrabavých ptáků nápadně dlouhá. Slepička se liší od kohoutka chybějící černou skvrnou na hrdle. Na hnízdištích (zejména v obilninách a vojtěšce) se zdržuje výhradně v porostech, z nichž jen vzácně vychází. Přeletuje výjimečně a rychle při tom pohybuje křídly. Je velmi plachá a spíš ji uslyšíme než uvidíme. Občas vzlétne nad porost i během dne. Křepelka polní je náš jediný migrující hrabavý pták. Při migracích do Afriky (a zpátky) překonávají křepelky Středozemní moře, což je na hrabavého ptáka až neuvěřitelný výkon. Zimují pak v severní Africe a jižně od Sahary v oblasti Sahelu. Křepelka je typický pták původních stepí a polní krajiny. V ČR se nejčastěji vyskytuje v obilninách, v jetelině a vojtěšce. Najdeme ji také na loukách s řidším porostem a na horských travnatých stráních. Zjistit ji můžeme na hnízdištích zejména v ranních, večerních a nočních hodinách podle hlasu (přehrát zde). Více informací o křepelce naleznete tady.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 5 000-10 000 párů.

Foto © Zdeněk Tunka

Skřivan polní (Alauda arvensis) – velikostně větší než vrabec, štíhlejší vzhledově nenápadný pták. Základní zbarvení hnědé vícera odstínů, kropenatá hlava a krk. Břicho bílé. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Peří na temeni hlavy tvoří nenápadnou chocholku. Zobák spíše delší, šídlovitě zúžený. Nohy mrkvově oranžové. Na jaře je nejnápadnějším projevem skřivana jeho zpěv, kdy samci velmi hlasitě trylkují při třepotání se nad hnízdištěm (přehrát zde). Pak rychle klesají kolmo k zemi, po níž zrychleně pobíhají. K životu potřebuje krajinu polí, luk, pastvin nebo úhorů, nalezneme ho také na vřesovištích nebo v horách na alpínských holích. Zimuje v zemích kolem Středozemního moře.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 700 000-1 400 000 párů.

Foto © Luděk Boucný

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) – o něco menší než vrabec. Jeden z našich nejbarevnějších pěvců. Základní barva hřbetu, boků a prsou je hnědá, břicho je bílé. Na křídlech je v kontrastu černá a jasná žlutá barva, která při letu tvoří výrazný pruh. Kostřec je bílý, ocas černý s bílou skvrnou. Na hlavě je kresba tvořená bílou, černou a rudě červenou barvou. Světlý zobák je na bázi širší s ostrou špičkou pro vybírání semen bodláků. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Často se pohybuje v hejnkách. Jeho hlasový projev si můžete přehrát zde. Stehlíci obývají otevřenou krajinu s roztroušenými stromy, v níž jsou také okrajová společenstva polí (plevele) nebo ruderální plochy, které mu v zimě slouží jako důležitý zdroj potravy. Je to specialista na bodláky. Přestože hnízdí ve stromech a keřích, je jeho život úzce spjat s polní krajinou.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 200 000-400 000 párů.

Foto © Zdeněk Tunka

Strnad luční (Emberiza calandra) – nenápadně zbarvený největší evropský strnad. Působí mohutným dojmem, který umocňuje velká hlava a silný zobák. Jeho zbarvení je hnědo bílé, od tmavšího hřbetu až po čistě bílý spodek břicha. Černé skvrny vtroušené do hnědé přechází do kropenatého zbarvení na bílých prsou. Strnad luční obývá obhospodařovanou polní krajinu a lokality stepního charakteru s roztroušenými keři (skalní stepi, extenzivní pastviny, železniční náspy a zářezy). Teritorium obhajuje zpěvem z keřů nebo z plotových kůlů či sloupů (hlas k přehrání zde). U nás jde o druh stálý až potulný. Zimu přečkává v hejnech spolu s dalšími druhy pěvců. Potravu pak nalézají tato hejna v polní krajině a nocují často v rákosinách.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 4 000-8 000 párů.