Strnad obecný (Emberiza citrinella) – tento drobný pěvec je o něco větší než vrabec. Ve zbarvení nás upoutá především citrónově žlutá, která převládá na hlavě, hrdle a na břiše. Na křídlech a bocích převládá hnědá. Kostřec je skořicově hnědý až rezavý. Samičky jsou na rozdíl od samců mnohem méně výrazné, s tmavou čárkovanou podélnou kresbou na hrudi. Obzvlášť žluté mají v peří mnohem méně než samci. Pro strnady je charakteristický silný zobák. Typický zpěv strnada obecného je "ci-ci-ci-ci-ci-ci-iééé" (přehrát zde). Značně nápadný je za horkých letních polední, kdy je to prakticky jediný ptačí hlas v otevřené kulturní krajině. V jeho potravě najdeme semena, bobule i hmyz. Hnízdí na zemi v trávě pod keřem nebo ve větvích blízko nad zemí. Mimo hnízdní období se zdržuje v menších hejnech. Vyhovuje mu otevřená zemědělská krajina se střídáním mezí, živých plotů, alejí a lesíků, nebo pastviny s křovinami a prořídlé lesní porosty. V horách vystupuje až nad horní hranici lesa. Je to stálý pták s občasnou mimohnízdní potulkou. V zimě se objevuje ve společných hejnech např. s vrabcem polním.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 1,8-3,6 milionu párů.
 

Foto © Jiří Bohdal

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) – poměrně pestře zbarvený pěvec. Samec má narůžovělé břicho a hruď, hnědá křídla a šedou hlavu s bílými tvářemi a výrazným černým proužkem přes oči. Samičky jsou méně nápadné, bez černé pásky přes oči a s vlnkováním na břiše a hrudi. Mezi drobnými pěvci vyniká svým loveckým uměním. Silný ve špičce ohnutý zobák má tzv. zejk. Je to ostrý výběžek („zoubek“) na boku horní čelisti zobáku, který slouží k usmrcení a porcování kořisti. Zejk mají ťuhýci a sokolovití dravci. Kromě velkého hmyzu, jako jsou střevlíci nebo kobylky, dokáže ťuhýk ulovit i menší hlodavce či jiné drobné obratlovce. Potravu si pak napichuje na trny keřů, odkud ji postupně odebírá jako ze spižírny. A právě trnité keře vyhledává jako úkryt, místo k hnízdění, ale také jako posed pro lepší rozhled při lovu. Oblíbeným biotopem jsou sušší travnaté (stepní) plochy s roztroušenými keři. Buď se jedná o pastviny s jalovcem, nebo třeba o polní meze s růží šípkovou. S oblibou loví také na ručně kosených loukách přímo mezi sekáči. Zpěv je tichý a je slyšet dost zřídka (hlas k přehrání zde). Ťuhýk obecný je stěhovavý pták, odlétá koncem léta a zimuje až v jižní Africe.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 30 000-60 000 párů. 

Foto © Ivan Mikšík

Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) – je výrazně větší než ťuhýk obecný (přibližně velikosti kosa). Zbarvení samců a samic je téměř shodné – šedý hřbet, celý bílý spodek těla od brady až po ocas, černá křídla s bílým „zrcátkem“ a šedá hlava s bílými tvářemi a černým páskem přes oči. Díky své velikosti dokáže ulovit i větší kořist než ťuhýk obecný. A tak se v jeho potravě kromě velkého hmyzu často objevují drobní hlodavci, menší pěvci, plazi, žáby a občas také ryby. Biotop vyhledává podobný jako ťuhýk obecný, ale kromě otevřené zemědělské krajiny s keři jej občas najdeme i na lesních pasekách. Hnízdo si staví také na stromech. Oba druhy ťuhýků hnízdí pouze jedenkrát ročně. Zpěv je tichý (hlas k přehrání zde). Na rozdíl od ťuhýka obecného je ťuhýk šedý částečně stálý pták a část populace zimuje nejdále na ostrovech ve Středozemním moři. To souvisí s jeho menší potravní závislostí na hmyzu, který dokáže v zimě nahradit drobnými obratlovci. Proto nemusí jako jeho menší příbuzný podnikat nebezpečnou dlouhou cestu do jižní Afriky.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 1 000-2 000 párů. 

 Foto © Zdeněk Tunka

Vrabec polní (Passer montanus) – nenápadný drobný pěvec, příbuzný vrabce domácího. Na rozdíl od něj se ale o něco méně drží v blízkosti člověka ve venkovské a městské zástavbě a vyhledává spíše otevřenou zemědělskou krajinu s menšími lesíky, v níž se po většinu roku vyskytuje ve větších či menších hejnech. Při shánění potravy často spolu s jinými druhy pěvců. Vzhledem na první pohled připomíná vrabce domácího, ale u vrabce polního jsou obě pohlaví stejně zbarvená. Dobře „úpolníky“ poznáme podle kaštanově hnědé přilbičky na hlavě, která je od zad oddělena ostře bílým proužkem. Převážné zbarvení těla je hnědé, nápadná je malá černá bradka a černá skvrna na tvářích. V potravě převládají semena a části rostlin, k nimž se v období rozmnožování a péče o mláďata přidává hojně také hmyz. Nejraději má semena plevelů, která hledá na okrajích polí nebo na ruderálních plochách. V době hnízdění vyhledává dutiny stromů, otvory v konzolách sloupů elektrického vedení nebo v kamenných zídkách, budky sýkorníky nebo i husté koule jmelí na vysokých stromech. Hnízdí jednotlivě i v menších koloniích. Jsou známé hnízdní kolonie i ve velkých hnízdech čápů (mezi větvičkami v nižších patrech). Hlas „polňáků“ si můžete přehrát zde. Vrabci polní u nás zůstávají přes zimu, kdy se často stahují k vesnicím a přidávají se k ostatním ptákům na krmítkách.

Hnízdní početnost v ČR v letech 2001-2003 byla 400 000-800 000 párů. 

 Foto © Jan Ševčík

Zkušenosti našich terénních ornitologů doplněny o další zdroje:

• Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001 – 2003 (K. Šťastný, V. Bejček, K. Hudec, 2006)

• Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky (J. Cepák, P. Klvaňa, J. Šopek, L. Schröpfer a kol., 2008)

• Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu (K. Mullarney, L. Svensson, D. Zetterström, P. J. Grant, 1999, překlad 2004)

Dále doporučujeme rubriku Polní ptáci a Výzkum.

Přehled je kompletní (4/4).