Citujeme:

Koroptev je zvěř převážně polní, je stálá a věrná rodné hroudě. Je u nás nejrozšířenější, nejpočetnější a také neužitečnější zvěří pernatou, a proto je právem nazývána perlou naší užitkové zvěře. Je skutečným pokladem mysliveckého hospodářství a nedocenitelným darem naší vlasti. Předností koroptve je, že se dokonale přizpůsobuje vyspělému polnímu hospodářství, kde nachází nejvhodnější životní prostředí. Není zde překážkou, nýbrž skutečným dobrodiním a účinným, třeba nenápadným pomocníkem rolníka při hubení škodlivého hmyzu a plevelů.
 

© Ivan Mikšík

Jsou to vlastně jen malé a nízké houštinky rozměrů 2x2 m nebo 4x2 m, nejvýše 7x3 m, s vhodnými křovinami, hlavně trnitými, roztroušené na vhodných místech v honitbě. Jejich tvar i velikost jsou velmi proměnlivé podle velikosti i tvaru pozemku určeného k založení remízku. Čím jsou remízky menší a čím je jich víc, tím jsou pro ochranu koroptví výhodnější. Hlavním účelem těchto houštinek je poskytnout koroptvím na podzim a zvláště v zimě za sněhu nebo v předjaří náležitou ochranu před dravou zvěří. V létě mají poskytovat koroptvím vhodné prostředí pro popelení.

Z křovin se pro zakládání koroptvích remízků doporučují: šípek, trnka, kustovnice, ptačí zob a tavolník. Z listnáčů jen takové dřeviny, které se dají přistřihnout, jako habr, dub, babyka nebo líska. Koroptví remízek nemá překážet zemědělství. V našich polních honitbách by bylo žádoucí, kdyby na každých 50 ha honební plochy byl aspoň jeden dobře založený remízek. Větší remízky pro koroptve se zakládají volně uprostřed polí a v místech poněkud vyvýšených, velikosti 3–5 arů, a tvarem se přizpůsobují místním okolnostem. Uvnitř remízku se také ponechává dostatek volných míst pro trávu, která se nesežíná. Doporučuje se navezení suchého písku nebo popela na slunná místa k popelení. Nutno počítat s tím, že remízky potřebují k úplnému vyspění několik let. Vysoké stromy se do koroptvích remízků vysazovat nesmějí, poněvadž by poskytovaly vhodné místo k číhání dravcům.

© NSK z.s.

Nejvhodnějším obdobím pro zakládání remízků je jaro. Sazenic používáme alespoň dvouletých, tedy školkovaných, sázíme raději v hustším, nejlépe trojúhelníkovém sponu, jelikož musíme počítat s tím, že sazenice budou první rok pravděpodobně skousány zvěří (zajíci). Tak jako remízky soustřeďují užitkovou zvěř pernatou, tak také vábí zvěř škodnou. Proto je nutno v remízku umístit lapací zařízení, v prvé řadě sklopce. Je-li to možné, obeženeme remízky kolem dokola mělkým a stále čištěným udržovaným příkopkem, kde škodná zvěř ráda přechází a slídí; tam výhodně umístíme sklopce.

Poodroslé remízky jsou nedílnou součástí krajinného obrazu, a tím složkou živé přírody, a mají nemalý význam i pro okrasu; hlavně jsou ovšem zřízeny pro ochranu drobné zvěře pernaté a ke zvelebení chovu koroptví. Na scelených pozemcích jsou správně založené remízky v polních honitbách důležitým ochranným zařízením, bez něhož bychom nemohli v dohledné době zvýšit kmenové stavy koroptví. Obvykle se remízky zakládají na půdách méně plodných a na místech zemědělsky téměř bezvýznamných, například v opuštěných hliništích, lomech nebo na skaliskách; máme-li možnost výběru pozemků pro založení remízků, volíme místa slunná, chráněná před převládajícím větrem, poněkud vzdálená od cest a silnic, prostě místa nejlepší a nejvhodnější. Je-li terén zvlněný, volíme místa sušší, tedy na svahu nebo ve stráni, kde se zvěř ráda zdržuje a kde je pro ni vyhovující mikroklima. Zásadou je rozmanitost, hustota a výživnost remízku.
________________________________________________________

Konec citace

Takto popisuje krajinné prvky pan Ing. Sekera v roce 1956. Prakticky by se v nezměněné podobě daly zakládat i dnes, bohužel se zásadně proměnilo prostředí a stav agroekosystémů v naší krajině. Rovněž musíme v současnosti zohlednit početní stavy koroptví, které potřebují především ochranný kryt před predátory. Proto náš spolek vyvinul nejen o kapku jiný krajinný prvek pro koroptev, ale ještě další dva stupně podpory tohoto vlajkového druhu zdravé zemědělské krajiny. Jde o tyto 1) založení remízku se skupinkami keřů, 2) úprava zemědělského hospodaření v jeho bezprostředním okolí a 3) cílená myslivecká péče. Podrobněji se o těchto krocích dozvíte v realizovaném projektu Přerovsko.
 

Literatura

Sekera J. 1956. Chov koroptví. Státní zemědělské nakladatelství Praha, str. 61–63.

Zuzana ZAJÍCOVÁ
odborný zástupce projektu